Lago Di Garda 2019

Rok s rokem se sešel, první zářijový víkend a vyráží se na oddílovou akci k jezeru LAGO DI GARDA. Dvě vozidla, nakonec jen s šestičlennou posádkou, vyrazila v neděli večír s jasným plánem…„bude se lézt…pokoříme Placche Zebrate Via Rita“. Výhled na počasí nesliboval nic moc…už od Mnichova lilo, lilo a lilo. V pondělí ráno jsme dorazili na vyhlídku nad Torbole. Jezero nás přivítalo sluníčkem, ale než jsme se rozkoukali, přihnala se bůravice, která nás potrápila až do odpoledních hodin, pak najednou „sunshine“. Proběhl přesun na osvědčené parkoviště u plotny, kde po náročné jízdě proběhla zasloužená koupačka, zevl u vody (hlavně pro řidiče), večeře, degustace čtyř druhů měruňkovice „HO LOKNI“ a přespávačka s plánem, zítra se razí k plotně protáhnout údy. Úterní ráno…modrá obloha, sluníčko, pobalili jsme všechny cajky a přesunuli se na plotnu. Přes otravné německé lezce, kteří mají „úsměvný“ způsob lezení a jištění…všichni vylezli až ke stožáru a pokochali se výhledem na modrou hladinu jezera, prvních cca 150 m. Při pozdním obědě a skouknutí předpovědi počasí jsme se rozhodli strávit ještě jednu noc u ploten a ve středu se přesunout k Placche Zebrate, náš hlavní cíl. Středa ráno…rychlá snídaně, naházení věcí do aut a přejezd cca 25 km za městečko Gaggiolo k Placche. Uvítalo nás parádní parkoviště (sice bez vody, ale řeka je tu kousek), hned jsme se rozhodli, že pro naši základnu je to luxus. Až na ty dárečky kolem, připomnělo nám to naše krásné Krkonoše…kousek popojdeš k lesu, samý podpapírák. Okoukli jsme mapu s cestami a předseda rozhodl, že dneska dáme jen poloviční cestu 200 m – Via del Parrallelo – rozlezení a natrénování techniky, přece jenom nás mělo lézt 5 za sebou. Přeťapali jsme k Via Parrallelo (4a, 4b, 3a, 3b, 2a, 2b), kde jsme se dohodli, jaké bude pořadí. Po 100 m už jsme byli sehraní, 2,5 hoďky a stojíme na vrcholu. Vzájemné poplácání, návrat k autům a přesun do Torbole, kde jsme spláchli prach v jezeře…rychlý nákup v Lidlu a návrat k Placche. Ve čtvrtek za rozbřesku, nakonec jen ve čtyřech, jsme obouvali lezečky pod Via Rita (400 m, 3a, 3b, 4a, 4b, 5c,…). Lego se nakonec rozhodl, že nepoleze. Vyrazil s Léňou na ferratu Colodri/Arco (310 m, obtížnost B/C). Via Rita nás malinko potrápila hledáním cesty, páč nejty tu jsou černé a nebliští se na slunci jako u nás, ale za 6 hodinek čistého času jsme ji zdolali a s úlevou jsme zouvali omačkané prstíky z lezeček. Po návratu na základu proběhla večeře, zevlování s popíjením pivka a čekáním na nečekanou návštěvu ze Švajcu, která všechny potěšila, a jak se sluší a patří vše jsme řádně zapili. Za brzkého pátečního rána nás probudil vydatný déšť. Zmoklí a promrzlí jsme se přesunuli do apartmánu v Arcu, kde jsme se sušili, spršili a poodpočívali (vřele doporučujeme Apartmán Bike Lovers). U sobotní snídaně jsme dumali, co dál…počasí se mělo zkazit, od odpoledne už jen déšť. Rozhodli jsme se poslední pěkné dopoledne strávit na ferratě Via Rio Sallagoni – Castelo Drena. Ferrata (pěkná, krátká, nenáročná) vede po stupačkách nad kaňonem říčky, která tudy se svými vodopády protéká. Na závěr jsme neodolali návštěvě hradu a pomalu jsme se společně s přicházejícím deštěm loučili s Gardou…zastávka na poslední společnou večeři v „turecké“ pizzerii, přerovnání bagáže v autech a tradá směr Čechy/Krkonoše. Co říct na konec? Dodrželi jsme přecevzetí…lezli, lezli, lezli! Gardo LOKNI…

fotka

 Akce ve dnech

V druhé polovině srpna úspěšně zdolalo několik členů oddílu náročnou ferratu Königsjodler v Rakousku


HO LOKNI - web created: wyctor